LEDEN 2020

Aktualizační servis

Aktualizační servis si můžete pročíst on-line níže. Pro stažení servisu v pdf můžete použít bílé tlačítko, pokud si chcete servis prohlédnout ve formátu ePub na tabletu nebo smartphonu, použijte černé tlačítko.

Základní shrnutí legislativního vývoje k 31. lednu 2020

Aktuální vydání publikací řady Daňové zákony 2020: Všechny publikace řady Daňové zákony 2020 vyšly v lednu 2020. Novely daňové legislativy z tzv. vládního daňového balíčku byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů dne 31. prosince 2019 jako zákon č. 364/2019 Sb. Změny jsou účinné převážně od 1. ledna 2020, výjimky jsou v publikacích zvýrazněny odlišným písmem a výslovně uvedeny v komentářích novel. Žádné další novely nebyly ke dni 31. ledna 2020 publikovány.

1. Dne 31. prosince 2019 byla ve Sbírce zákonů publikována vyhláška MPSV č. 358/2019 Sb., o změně sazby náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Tato vyhláška upravuje mj. tuzemské stravné pro rok 2020 a v průměrných cenách pohonných hmot také uvádí cenu za kilowatthodinu elektřiny. Vyhláška je účinná od 1. ledna 2020. Další informace naleznete v aktualizačním servisu za prosinec 2019.

2. Dne 31. prosince 2019 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 364/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů. Tento zákon novelizuje mimo jiné zákon o daních z příjmů, zákon o dani z nemovitých věcí a zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů nebo zákon o spotřebních daních. Zákon je účinný od 1. ledna 2020. Další informace naleznete v titulech řady Daňové zákony 2020.

Informace v tomto přehledu jsou řazeny chronologicky podle data schválení nebo zveřejnění nebo účinnosti. V průběhu roku se proto číslování jednotlivých bodů může změnit. V úvodním přehledu jsou zahrnuty také návrhy novel projednaných v ukončeném třetím čtení v Poslanecké sněmovně (ev. následně v Senátu). V případě, že novela není později definitivně schválena, je tato informace uvedena v měsíčním přehledu a v dalším měsíci je již informace o ní z přehledu vyřazena.

Použité zdroje v tomto vydání: publikace řady Daňové zákony 2020, Ministerstvo financí ČR.

Důležité upozornění: Pokud jste se k odběru aktualizačního servisu přihlásili v průběhu roku a toto vydání aktualizačního servisu jste obdrželi v rámci doposlání všech již vyšlých vydání později než 3. února 2020, platné a nejčerstvější informace o novelách v tomto úvodním přehledu obsahuje vždy výhradě přehled novel z posledního měsíce!

Novela zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů

Menší věcná novela zákonem č. 364/2019 Sb. byla součástí tzv. vládního daňového balíčku. V zákoně o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů změnila tvorbu rezerv v pojišťovnictví. Podle novely budou technické rezervy v pojišťovnictví daňově uznatelné jen do výše stanovené evropskou směrnicí Solvency II. Podle novely zákona o daních z příjmů zároveň pak rozdíl mezi dosavadní výší a novou výší rezerv bude předmětem zdanění. Novela je účinná od 1. ledna 2020, zdanění rezerv dle nové metodiky se poprvé projeví v daňovém přiznání za rok 2020 a zdanění prvně vzniklého rozdílu bude rozloženo do dvou zdaňovacích období. V účetnictví ale musí zvýšenou daň pojišťovny zaúčtovat už v průběhu roku 2020.

Nová úprava § 6 zákona o rezervách přinesla změnu v uznatelnosti technických rezerv v pojišťovnictví v základu daně poplatníka. Podle dosavadní úpravy byla pro pojišťovny a zajišťovny jako výdaj snižující základ daně z příjmů uznatelná tvorba technické rezervy s výjimkou jiných technických rezerv podle právních předpisů upravujících účetnictví, a to ve výši, ve které byla podle těchto předpisů zaúčtována. Podle nové úpravy nebudou v základu daně uznatelné technické rezervy podle právních předpisů upravujících účetnictví, ale technické rezervy vytvořené podle zákona o pojišťovnictví.
Technické rezervy jsou upraveny v § 52 a následujících zákona o pojišťovnictví, přičemž tato úprava vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solvency II). Metoda tvorby technických rezerv obsažená v zákoně o pojišťovnictví stanovuje propracovaný systém, který je kontrolován regulátorem a je založený na rizicích, zatímco technické rezervy tvořené na základě zákona o účetnictví reflektují i zásadu opatrnosti, která může výši rezerv ovlivnit. Pro účely zjištění základu daně z příjmů se budou uznávat technické rezervy v takové výši, v jaké je poplatník povinen je tvořit podle právní úpravy pojišťovnictví, a to nejen ve vztahu k tuzemským pojišťovnám a zajišťovnám, ale též ve vztahu k zahraničním pojišťovnám a zajišťovnám, a to po úpravách podle odstavce 4.
Definice rezerv v pojišťovnictví obsažené v § 6 odst. 1 až 3 zákona o rezervách tak úpravu zákona o pojišťovnictví v zásadě kopírují. Podle § 52 odst. 1 zákona o pojišťovnictví vytváří technické rezervy tuzemské pojišťovny a zajišťovny, tedy pojišťovny a zajišťovny se sídlem na území České republiky, a to k vyrovnání závazků z veškeré své pojišťovací a zajišťovací činnosti, a pojišťovny a zajišťovny se sídlem na území třetího státu (tj. se sídlem mimo území Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru) k vyrovnání závazků z pojišťovací a zajišťovací činnosti provozované na území České republiky (viz odstavec 1 nové úpravy). Pojišťovny a zajišťovny se sídlem na území třetího státu vytvářejí technické rezervy i jiným způsobem, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva (viz § 52 odst. 1 věta druhá zákona o pojišťovnictví). Pro tento případ § 6 odst. 3 zákona o rezervách stanoví, že rezervou v pojišťovnictví se rozumí rezervy vytvořené k vyrovnání závazků z činnosti provozované na území České republiky podle takové mezinárodní smlouvy. Pojišťovny a zajišťovny z jiných členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru vytvářejí podle § 52 odst. 5 zákona o pojišťovnictví technické rezervy i pro vyrovnání závazků z činnosti provozované na území České republiky podle právních předpisů svého domovského státu (tedy státu svého sídla), kterými je implementována směrnice Solvency II.
Zákon o rezervách ve svém novém § 6 odst. 2 stanoví, že technické rezervy vytvořené podle těchto právních předpisů jsou rezervami v pojišťovnictví i pro účely daní z příjmů. Pro pojišťovny a zajišťovny se sídlem v EU tedy platí, že pro stanovení základu daně z jejich činnosti na území České republiky se vychází ze stavu technických rezerv stanovených podle směrnice Solvency II. Výše rezerv, která je daňově uznatelná, se však od výše určené podle odstavců 1 až 3, tj. podle zákona o pojišťovnictví, resp. směrnice Solvency II odchyluje. Tyto odchylky upravuje odstavec 4. Podle § 52 odst. 2 zákona o pojišťovnictví je hodnota technických rezerv rovna součtu hodnoty nejlepšího dohadu a rizikové přirážky, přičemž podle § 53 odst. 4 tohoto zákona, resp. čl. 77 odst. 2 směrnice Solvency II, se výpočet hodnoty nejlepšího odhadu provádí bez odečítání pohledávek ze sjednaného zajištění včetně pohledávek za zajišťovacími účelovými osobami.
Postup výpočtu těchto částek vymahatelných ze zajišťovacích smluv (na straně zajišťovny se jedná o závazek, na straně pojišťovny o pohledávku) je upraven v čl. 41 a 42 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solvency II). Pojem zajišťovací smlouvy vymezuje § 3 odst. 1 písm. l) zákona o pojišťovnictví. Odstavec 4 v písmeni a) však stanoví, že stejně jako v případě účetních technických rezerv, kdy do základu daně vstupuje pouze hodnota rezervy snížená o hodnotu zajištění, i v případě solventnostních technických rezerv jde o hodnotu rezervy očištěnou o případné zajištění, tj. o částky vymahatelné ze zajišťovacích smluv. Písmeno b) stanoví, že výše rezervy se dále upravuje o zůstatek odložených pořizovacích nákladů (buď počáteční, nebo konečný zůstatek na tomto účtu podle toho, zda se testují rezervy v pojišťovnictví na začátku zdaňovacího období nebo na jeho konci, jak vyplývá z odstavců 5 a 6 a přechodného ustanovení čl. II bodu 3). Důvodem je, že pojišťovny používají postupy pro alokaci nákladů na sjednaná pojištění tak, aby tyto náklady byly správně přiřazeny do správného účetního období spolu s výnosy vyplývajícími z těchto smluv a aby hodnota závazku co nejvěrněji zobrazovala jeho hodnotu v daném časovém okamžiku, berouc přitom v potaz již uběhlou dobu trvání pojištění a dobu, která ještě zbývá do předpokládané expirace daného pojištění, respektive závazku. Vzhledem k tomu, že účetní postupy však neumožňují vykazovat aktivní zůstatek technických rezerv, je nutné případný aktivní zůstatek závazku - rezervy plynoucí z alokace nákladů vykázat jako přechodné aktivum. Na rozdíl od účetnictví ovšem solventnostní systém nemá taková omezení, a proto v celkové sumě závazků (rezerv) z pojistných smluv vykazuje součet jak aktivních, tak pasivních zůstatků hodnot jednotlivých závazků (z jednotlivých smluv).
Neošetřením tohoto rozdílu v případě odložených pořizovacích nákladů by došlo k tomu, že základ daně by byl zvýšen o hodnotu rezerv nesnížených o uvedené částky přechodných účtů (časové rozlišení nákladů a příjmy příštích období) a na druhé straně by byl základ daně snížen pouze o hodnotu rezerv, jež o uvedené částky přechodných aktiv snížena je. Tím by de facto došlo k dvojímu zdanění předmětných aktiv (jednou při jejich tvorbě a podruhé při jejich odečtení od hodnoty závazků ve výpočtu solventnostních rezerv).
Takto určená výše rezerv na začátku a na konci zdaňovacího období (zákon zavádí pojem "upravené rezervy v pojišťovnictví") pak vstupuje do výpočtu přírůstku nebo úbytku rezerv podle odstavců 5 a 6. Podle předchozího znění § 6 zákona o rezervách a navazujících ustanovení zákona o daních z příjmů byla výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů tvorba technických rezerv dle zákona o účetnictví a dále se již vycházelo z účetního zachycení těchto rezerv. Technické rezervy určené podle zákona o pojišťovnictví se však zjišťují k určitému datu, zcela nezávisle na účetnictví. Jde proto o stavovou hodnotu.
Nově tedy jsou tvorba i rozpouštění technických rezerv v pojišťovnictví zcela nezávislé na účetnictví, účetní operace týkající se technických rezerv se ze základu daně vylučují a základ daně se upraví o rozdíl mezi výší vytvořených rezerv podle zákona o pojišťovnictví na konci daného zdaňovacího období a jejich výši na začátku tohoto období. O tento rozdíl se buď sníží výsledek hospodaření, pokud bude rozdíl kladný (tedy výše rezerv v pojišťovnictví se za dané období zvýšila), nebo se zvýší výsledek hospodaření, pokud bude rozdíl záporný (tedy výše rezerv v pojišťovnictví se za dané období snížila).
Ustanovení § 6 odst. 5 a 6 zákona o rezervách proto definují přírůstek rezerv v pojišťovnictví a úbytek rezerv v pojišťovnictví, kterými se vždy rozumí změna stavu za zdaňovací období, a do § 23 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů byl doplněn bod 19, podle kterého se výsledek hospodaření zvyšuje o úbytek rezerv v pojišťovnictví, a do § 23 odst. 3 písm. c) tohoto zákona byl doplněn bod 11, podle kterého se výsledek hospodaření snižuje o přírůstek rezerv v pojišťovnictví. Přitom pojmy "na konci zdaňovacího období" a "na začátku zdaňovacího období", použité v odstavcích 5 a 6, vyjadřují, že výpočet přírůstku a úbytku rezerv bude proveden tak, aby byl zjištěn rozdíl výše rezerv (v případě, že zdaňovacím obdobím poplatníka bude kalendářní rok) "o půlnoci z 31. prosince na 1. ledna" v roce x a výše rezerv "o půlnoci z 31. prosince na 1. ledna" v roce x-1, tedy tak, aby na sebe okamžiky, ke kterým se výpočet vztahuje, navazovaly.
Podle § 6 odst. 7 zákona o rezervách se pro účely přírůstku a úbytku rezerv v pojišťovnictví za zdaňovací období považuje i období, za které se podává daňové přiznání, a to z důvodu, aby byl i za tato období přírůstek nebo úbytek těchto rezerv zjištěn (jako rozdíl stavu rezerv v pojišťovnictví na konci období, za které se podává daňové přiznání, a stavu rezerv na začátku tohoto období) a promítnut do základu daně.
Odstavec 8 stanoví výjimku z technických rezerv, které jsou pro účely daní z příjmů považovány za rezervy v pojišťovnictví, a to technické rezervy k vyrovnání závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti provozované ve státě, se kterým má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu o zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů, která je prováděna a podle které se dvojí zdanění vylučuje metodou vynětí. V případě použití metody vynětí se totiž příjmy plynoucí z daného státu (v tomto případě příjmy z provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti) vyjímají ze základu daně, tedy nejsou v České republice zdaňovány. Zároveň tedy není důvod upravovat výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji o technické rezervy tvořené k této činnosti, příjmy z níž nejsou v České republice zdaňovány.
Standardní přechodné ustanovení pak zajišťuje zamezení nepravé retroaktivitě a stanoví, že právní úprava rezerv pro zjištění základu daně z příjmů obsažená v tomto zákoně se použije až za zdaňovací období, resp. období, za která se podává daňové přiznání, započatá ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nikoli na již započatá zdaňovací období. 


Daňové dopady brexitu

O půlnoci ze dne 31. ledna na 1. února 2020 vystoupilo Spojené království Velké Británie a Severního Irska (Velká Británie) z Evropské Unie. Vystoupení Velké Británie je podpořeno "Dohodou o vystoupení".

Dohoda zajišťuje, že do 31. prosince 2020 bude trvat tzv. přechodné období, během kterého Velká Británie dočasně zůstává v jednotném trhu a bude vyjednávat dohodu o budoucím dlouhotrvajícím uspořádání vztahů s Evropskou unií a jejími členskými zeměmi. Do 31. prosince 2020 budou tedy obchodní i další vztahy fungovat podle stávajících postupů.
Z pohledu uplatňování daně z přidané hodnoty nedochází po dobu přechodného období k žádným změnám. Na příklad pro případy:
- vrácení daně podle § 82 zákona o dani z přidané hodnoty,
- intrakomunitárního dodání/pořízení zboží,
- režimu jednoho správního místa (MOSS),
- ostatních zvláštních režimů ve vztahu k Evropské unii (např. § 8 - zasílání zboží, § 90 - zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím apod.)
platí pro Velkou Británii i nadále stejná pravidla jako pro ostatní státy Evropské unie.
Tentýž závěr o zachování stávajících postupů pro dobu přechodného období platí pro postup při zdaňování daní z příjmů.